Velká písmena na konci řádků označují, kdo může vést příslušný obřad žehnání:

B – biskup:   Biskup může předsedat slavení kteréhokoli obřadu žehnání. Ta žehnání, u kterých je zde uveden, přísluší ovšem z povahy věci diecéznímu biskupovi, ten ale může, uzná-li to za potřebné, svěřit tento úkol některému knězi; pouze žehnání biskupské katedry mohl by svěřit jenom některému biskupovi.

K – kněz:      Slaví-li se obřad žehnání ve spojení se mší, je to vždy kněz, kdo tento obřad vede; ani jáhen, ani laik ho v takovém případě nemohou zastoupit. Také při žehnání mimo mši, je-li kněz přítomen, má to být on, kdo slavení předsedá.

J – jáhen:      Při slavení obřadu žehnání mimo mši, kdy je na druhém místě uveden jáhen, přísluší v nepřítomnosti kněze úloha předsedajícího jemu. 

L – laik:        Obřady žehnání, u kterých je jako třetí v pořadí uveden laik, může vést on, není-li přítomen ani kněz, ani jáhen. Pokud by šlo o slavení s veřejnou účastí, potřebuje ovšem pověření od místního ordináře.

Všeobecné pokyny

Žehnání v dějinách spásy
1.         Bůh, nade všechno požehnaný,[1] je pramenem a počátkem všeho požehnání.[2] On jediný je dobrý a všechno učinil dobře, své tvorstvo naplňuje požehnáním,[3] které je i po pádu člověka znamením jeho milosrdenství.

2.       Když však přišla plnost času, Otec poslal svého Syna, který přijal tělo. V něm opět požehnal lidstvo veškerým duchovním požehnáním.[4] A tak se stará kletba změnila v požehnání, když „vzešlo slunce spravedlnosti, Kristus, náš Bůh, který tím, že zrušil kletbu, obdařil nás požehnáním“.[5]

Všeobecné pokyny

Historický vývoj pontifikálu

1.      Podobně jako slavení Kristovy eucharistické oběti, podle jeho přání a na jeho památku, a zpřítomňování událostí z dějin spásy, v rámci liturgického roku při slavením denní modlitby církve, je také slavení svátostí a svátostin jednou ze základních forem křesťanské bohoslužby.

2.      K dnešnímu uspořádání obřadů pro slavení svátostí a svátostin do dvou sbírek liturgických knih, rituálu a pontifikálu, docházelo postupně. Z počátku byly některé z těchto textů zaznamenávány spolu s mešními texty v sakramentářích a podle potřeby i jednotlivě zapisovány. 

Ze všeobecných pokynů k Římskému misálu (IGMR), 4. kap., č. 199 - 251

Koncelebrování se už dnes při slavení mešní liturgie stává běžnou, někdy snad až rutinní, záležitostí. Proto jistě neuškodí oživit si některé stanovené zásady.

Ve vydavatelství CLV (Centro Liturgico Vincenziano)

Edizioni liturgiche, Via Pompeo Magno, 21 – 00192 Roma:

V době, kdy u nás nebylo možno ustavit plnoprávnou biskupskou konferenci, obdržel biskup František Tomášek brzy po roce 1970, tehdy ještě jako administrátor pražské arcidiecéze, plné pravomoci náležející předsedovi biskupské konference a v oblasti zavádění liturgické obnovy byla jeho pracovním a výkonným orgánem Česká liturgická komise a její Sekretariát. Když pak po dvaceti letech v souvislosti se vznikem biskupské konference byla činnost České liturgické komise ukončena, došlo po poradě probošta metropolitní kapituly biskupa Jana Lebedy s pražským arcibiskupem kardinálem Františkem Tomáškem k rozhodnutí založit při pražské metropolitní kapitule Liturgický institut.